Co jste (možná) nevěděli o studentech filosofie

2. února 2018



Mýty opředený status studentky filosofie se stal kdysi na tři roky každodenní součástí mé /už tak dost neuchopitelné a místy chaotické/ osobnosti a ačkoli je to již nějaký ten týden zpátky, táhne se to se mnou pořád. Jsem tím už na vždycky poznamenaná a začínám mít podezření, že se mi to vpilo do aury /jo, fakt – do aury – o těhle věcech se na filosofických fakultách často mluví, víte?/ nebo minimálně do některých osobnostních rysů. Kdekoli toto téma vyplave na povrch zemský, následuje sled rozmanitých otázek. Soudím tedy, že filosofické fakulty oplývají tak silným mystériem /skromný exkurz do pestrého slovníku absolventa filosofie/, že nikdo zvenčí vlastně netuší, co se tam s lidmi děje a hlavně proč?! V rámci osvěty /a vyzbrojena notnou dávkou nadsázky/ jsem se rozhodla, že vás do onoho mysteriózního světa filosofů, pošuků a asociálů alespoň částečně zasvětím...

Nejsou to pošuci
Prosim vás! Fakt nejsou, věřte mi. Jsem toho důkazem. Většina lidí, které jsem na půdě takové fakulty denně potkávala mají úplně normální zájmy, občas se s nimi dá i normálně bavit nebo dokonce kamarádit, když tedy zrovna nejsou zavření v knihovně nebo se autisticky nekolébají v rohu chodby, zatímco čekají na svůj seminář. Je pravdou, že filosofický smysl pro humor může ostatním lidem připadat dost zvláštní, místy až trapně suchý nebo v krajním /čti: nejčastějším/ případě žádný, protože si ho v běžné řeči ani nevšimnou. Kupodivu nejpromyšlenější vtípky vycházejí z absurdity a z pečlivého filosofického rozboru prostých věcí, jevů a situací, nad kterými normální a psychicky zdravý jedinec nemá potřebu hluboce dumat. Navíc je takový jedinec, na rozdíl od „postiženého“ filosofa, osvobozen od všudypřítomného pomyšlení na celá ta staletí plná filosofických přestřelek a polemizování o tom, co je lidmi mnohdy považováno za samozřejmou součást světa. Úskalí spočívá také v tom, že filosofové mají v běžné konverzaci tendenci narážet na odlišnosti a hantýrky větších či menších filosofických osobností, což má obvykle šanci postřehnout jen hrstka nejzasvěcenějších, takže to v 98% případů dopadá tak, že nikdo okolo nechápe, co to má jako bejt. No nic. Když tedy pominu fakt, že mimo svou sociální bublinu ve společnosti vůbec nejsou vtipní, i tak jsem za ta léta přesvědčená o tom, že filosofové prostě nejsou pošuci.

A zpravidla ani asociálové
Protože se s vámi budou moc rádi a otevřeně bavit úplně o čemkoli, obzvlášť když půjdete za hranice běžných témat. Je sice těžší je někam vytáhnout, to přiznávám, protože mezi námi – já si budu v pátek večer také raději číst Havla, než lítat někde po městě, každopádně, když se vám to povede, určitě to stojí za to!

Experti na mrtvé jazyky
Přesně tak. Musí je umět jako když bičem mrská, jinak je vyhodí ze školy. Překlady textů z latiny, sanskrtu nebo staroslověnštiny jsou pro filosofy denním chlebem a mnohdy také důvodem, proč nemají žádné kamarády. Je to děsná fuška, abyste věděli. Schopnost perfektních překladů děl od světových myslitelů, jakou se v dnešní době vyznačují filosofové a filologové, nepochybně stojí za velký obdiv nás všech. Že jo? No jo, já vím, že jo. PS: Moje závěrečná zkouška z latiny spočívala v překladu a následném výkladu náhodně vybraného latinského textu od Aristotela bez slovníku, což je na většině filosofických fakult vnímáno jako desetiminutovka“, nad kterou se není nutné dlouze stresovat.

A co pak jako budeš dělat? 
O vašem podivně zvoleném oboru se s vámi nikdo nebude bavit dřív, aniž by se vás dopředu nezeptal na vaší budoucnost, kterou už dopředu vidí poněkud v troskách /to vám samozřejmě přiznají jen ti nejotrlejší/. K tomu bych dodala snad jen to, že filosof je přeci odborník na všechno a netřeba se o něj v tomto směru bát. Poradí si. Rád o věcech přemýšlí, mluví i píše. A to je ostatně už téměř rok náplní mého každodenního profesního života...

Join the conversation!

  1. Nad fildou som popravde nikdy konkrétne nepremýšľala, ale keď som spomenula že aj toto je cesta, tak sa na mňa vyvalila kopa argumentov typu "skončis na úrade práce", "nenájdeš si uplatnenie". Musí to byť obzvlášť vyčerpávajúce, keď už si študent takéhoto odboru a ľudia si nedajú pokoj. Už som z toho maximálne unavená, veď aj ľudí ktorí študujú toto, treba. A každý kto je šikovný si cestičku nájde. Poznám pár typkov z fildy (na tých slovenských sa asi pije, alebo nemám iné vysvetlenie na to :D ) ale sú super a ten humor pôsobí občas sucho, ale podľa mna nemá chybu :D !

    OdpovědětVymazat
  2. Občas už jsem slyšela od různých lidí narážky na filozofickou fakultu a nikdy jsem to nepochopila. Na pracáku je i spousta absolventů ekonomických škol, protože je ekonomů dneska moc a taky do nich nikdo nerýpe. Člověk se prosadí, pokud má co nabídnout a jde si za tím, za čím chce. Umět staré jazyky, k tomu nejde říct nic jiného než jen obdiv, to si neumím vůbec představit. Já studuji mediální obor, kde máme spousta dějin, psychologii a filozofie také přijde, jsem z toho někdy celkem ztracená. Chápu, že spousta lidí vnímá technické obory jako metlu lidstva, ale humanitní obory jsou také potřeba.

    LENN

    OdpovědětVymazat
  3. Bavit se s filozofy je zajímavé. Poštěstilo se mi to zatím jen několikrát během studia na filozofické fakultě (studovala jsem bohemistiku, ale měla jsem spolužáky, co měli dvouobor s filozofií) a líbilo se mi, že člověk, co má nastudováno takových mouder a teorií, se dívá na všední život přece jen jinak. Osobně mám radši "asociální pošuky" než hospodské typy, co mluví o ničem.
    Latina i ty další jazyky musí být pořádná fuška, to klobouk dolů!

    OdpovědětVymazat
  4. Jako hrdý absolvent FF musím jen pokyvovat hlavou. Ačkoliv - jsem tedy zaměřením spíše ten filolog, (se specializací na skandinávské jazyky a kulturu).

    Myslím ale, že si za některé věci můžeme trochu sami, zvlášť, pokud začneme mluvit o tom, že se zabýváme sledováním japonských filmů. :D (Katedra Japanistiky.)

    Obecně ale platí, že některé obory mají více divnolidí, než jiné, třeba ten náš je do morku kostí nakažen severským vtipem, dobrou náladou a používáním cizího jazyka i přesto, že bychom si mohli povídat česky. :)

    OdpovědětVymazat
  5. Upřímně, otázka "Co budeš dělat potom?" určitě nepatří jen do života filosofie... Já se s ní setkala už tolikrát, že bych to nespočítala, a to prosím studuju ekonomku. :-D Jinak je to hezky napsané, ale co si budeme povídat, pošuci/divnolidi jsou všude, není to jen na jedné fakultě či škole, jen v jednom věku... Po světě jich běhá tolik a nemusí to být zrovna filosofové, u nás na IT fakultě by se jich taky pár našlo. :-D

    OdpovědětVymazat

© M I A. Design by FCD.