Praha

Kdo je Mia?

12. prosince 2017


Ahoj milý čtenáři,

pokud mi dovolíš, na úvod bych se ráda představila. Jmenuji se Michala Bohuslavová a pro svůj blog jsem se rozhodla používat zkrácenou verzi svého jména, Mia. Je to přezdívka, která se v mém životě poprvé objevila už téměř před 10 lety. Když jsem byla mladší, nepopírám, trpěla jsem tím, že ve jméně nemám ono vytoužené E. Chápete? Že nejsem ona plnohodnotná Michaela, jako všichni kolem, ale jenom její demoverze. Michala. Nejen že jsem si všude tajně (a někdy i na férovku, přiznaně) éčko do jména připisovala, jako třeba na očkovacím průkaze (haha, to jako fakt), sociálních sítích nebo v písemkách, motali to ve finále i nejbližší kamarádi, boyfriendi, na úřadech a ve školách. Můj průkaz VZP tedy několik let patřil Michaele Bohuslavové a stejně tak několik důtek třídního učitele bylo adresováno mému éčkovému (a nejspíš i neposednějšímu) alter-egu. Což zrovna v tomto případě nebylo tak úplně špatné: „To né já, mami, to Michaela, já jsem přece Michala!“, jenom to trochu zavánělo schizofrenií. Postupem času jsem si na tuto odchylku ve jméně zvykla a dnes jsem její hrdá nositelka. Možná to bylo i proto, že jsem dospěla zjistila, že Michala je dánská verze tohoto jména a k severským kulturám jsem vždycky tíhla. Na úřadech to by the way motaj pořád.

Není to tak dávno, co jsem dokončila vysokoškolské studium v oboru filosofie. Asi se mě moc neptejte na to, jak jsem se k tomu dostala. Souhra náhod a okolností se postarala o to, že jsem tři roky seděla v lavici (a knihovnách) mezi zahloubanými podivíny, knihomoly, vousáči a filosofy. Studovala jsem texty, o kterých se normálnímu a psychicky zdravému člověku pravděpodobně ani nezdá. Staroslověnština a latina byly téměř na denním pořádku. Této škole dnes ale vděčím za obrovský kus práce, který zanechala na mé osobnosti. Bez ní bych jen stěží byla tam, kde jsem dnes. Po škole jsem šla pracovat do jednoho z antikvariátů přímo v centru Prahy a odstartovala tak dospěláckou éru svého života. Což ale nebyl vůbec špatný začátek, protože filosofka pracující v antikvariátu je asi nejromantičtější sociální role, kterou jsem kdy měla a budu mít. Přivydělávala jsem si také jako kustodka v jedné z pražských galerií a spolupracovala s proslule známým Zootem. Dnes už téměř rok pracuji pro vydavatelství a živím se jako editorka a copywriterka. Povím vám, že není hezčí pocit, než ten, když začnete dělat něco, o čem víte, že je to vášeň na celý život. A takhle já to mám se psaním... Rozhodla jsem se tedy, že se s vámi budu dělit o své zážitky, postřehy a zkušenosti prostřednictvím tohoto blogu. K jeho založení mě mimochodem (a mimo jiné) motivovala knížka Ukaž, co děláš (Show your work) od úžasného Austina Kleona (klik TADY), díky které jsem si uvědomila, že kreativita by se měla v jakékoli podobě sdílet s ostatními, jinak z ní nezbude zhola nic.

Pevně věřím a doufám, že se vám tady bude líbit a budete se sem rádi vracet! Myslím, že jsem k této fázi spěla dostatečně dlouho, aby to teď za něco stálo. Těším se na to všechno!

S láskou, MIA

Join the conversation!

  1. Kleina jsem si objednala zrovna začátkem týdne - mám už doma jak "Ukaž,co děláš" tak "Kraď jako umělec" . Dárečky mám doma, Vánoce v procesu, tak můžu začít likvidovat ten kopec nepřečtených knížek :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kraď jako umělec je můj vysněný vánoční dárek, už na tuhle knížku v knihkupectvích pomrkávám dlouho :) Přeji krásné počtení.

      Vymazat
  2. Také jsem neměla ráda své jméno. Né sice kvůli tomu, že by v něm chybělo nějaké písmenko, ale pro dětská ouška mělo až mnoho písmen R, která se mi při oslovení vždy zarývala do zad. Čase jsem si zvykla, ale stále mě trošku jímá hrůza, když mi někdo řekne celým křestním jménem :)

    Každopádně, sem se asi budu vracet. :)

    OdpovědětVymazat
  3. Já studuju taky filosofii, ale jen částečně - studuju obor teorie a dějiny umění na filosofické fakultě, je to už moje druhá VŠ a ačkoli se mi líbilo i mé předešlé studium, tak musím přiznat, že jsem se v tomto vyloženě našla :). A to jsem si dřív dělala z filosofů a filosofické fakulty akorát srandu. Zrovna mám praxi v galerii, fakt mě to moc baví a jsem ráda, že jsem našla někoho, kdo je naladěný na podobnou notu! :) Mimochodem jsem své jméno taky nikdy neměla ráda. Ale teď už jsem si konečně trochu zvykla, jen nesnáším, když mi někdo říká Martino. Dokud mi lidi říkají Marťo, je to OK :D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za moc milý komentář a jsem poctěna tvou návštěvou – spřízněných duší z filosofických fakult není nikdy dost! :)

      Vymazat
  4. Haha, nebudes mi verit, ale cekala jsem, ze se Tvoje psani dostane az na blog!
    Jsem nadsena, moc Ti to preju a tesim se na dalsi clanky! 🖤
    M.

    OdpovědětVymazat
  5. Narazila jsem na tenhle blog úplně náhodou. Jsem za to ale ráda. Tvůj úvodní článek mě moc zaujal, takže tu určitě nejsem naposledy. Hodně štěstí s blogováním! :)

    Můj malý sen

    OdpovědětVymazat

© M I A. Design by FCD.